Vložit kód Přihlásit se

Knihy Johna G. Millera


jak najit praci, ktera vas bude naplnovat

Lovec mozků Lowell se mě zeptal: "Johne, a ty si myslíš, že Enrico tu černou vodu s bublinkami zbožňuje???"

Psal se rok 1985 a Lowell se mě právě pokoušel přesvědčit, abych přijal jednu pracovní nabídku v oblasti prodeje. Bylo mi 27 a od roku 1980, kdy jsem absolvoval Cornellovu univerzitu, jsem stále pracoval u svého prvního zaměstnavatele a nebyl jsem zrovna dvakrát spokojený.

Většinu dní jsem trávil díváním se na hodinky. :-(

Lowell chtěl svou otázkou zjistit, zda si opravdu myslím, že se výkonný ředitel oddělení nápojů firmy Pepsi Roger Enrico - v té době slavný podnikatel - ráno vzbudí a myslí na Pepsi?

Neměl jsem tušení.

Ale co jsem s jistotou věděl je, že já bych se nikdy nevzbudil s myšlenkou na igelitové sáčky na potraviny.

Přesně tak, tenhle lovec mozků chtěl, abych prodával věc, která byla v roce 1985 žhavou novinkou.

Ehm.

Neříkám, že pro někoho ta práce nebyla vhodná. Jen jaksi rozhodně nebyla vhodná pro .

O pár dní později mi jeden člověk jménem Jim nabídl pozici, v rámci níž jsem měl velkým firmám nabízet prodejní a manažerské kurzy. Přestože jsem přesně nevěděl, co taková práce obnáší, tak mě tenhle produkt zaujal a já jsem byl připravený stíhat, přesvědčovat a obvolávat zaneprázdněné, ambiciózní vedoucí pracovníky v oblecích s jemným proužkem a zdobnými manžetovými knoflíčky.

Byla koneckonců 80. léta.

Když jsem zavolal otci - kouči a pastorovi Jimmymu - do skoro dva tisíce kilometrů vzdálené Ithaky ve státě New York, abych ho informoval, že odcházím z té velké firmy v Minneapolisu a chystám se prodávat školení, zeptal se mě: "A co tam budeš dělat?"

"No, tati, jak jsem pochopil, budu celý den kontaktovat lidi, kteří se mnou nechtějí mluvit."

Pan Optimista osobně po krátké odmlce vesele poznamenal: "Aha, tak to ti určitě půjde skvěle, synu!"

A tak jsem se se svou pětadvacetiletou ženou Karen, která mi řekla: "JDI DO TOHO!" (a za tohle povzbuzení jí budu nadosmrti vděčný), a se dvěma ještě ani ne tříletými dcerkami vzdal jistoty stálého platu a odměn a Jimovu nabídku této "práce" jsem přijal.

Práce, která se proměnila v kariéru, jež se nakonec stala mým životním povoláním. A těm, kteří najdou své "životní povolání", se přihodí následující:

Pondělky se promění v pátky, pátky se promění v pondělky a odpočítávání pracovních dnů je to tam!

Že vy své životní povolání stále ještě hledáte? V tom případě se na můj příběh podívejme blíže, zda v něm nenalezneme něco, co by mohlo pomoci i vám.

Čtyři klíčová slova:

Načasování: Bylo mi 27 a měl jsem za sebou pět let ubíjejícího sezení v kanceláři, života řízeného firemní politikou a pocitu, že jsem se stal "obětí" neschopného vedení. Byl jsem připraven odtamtud zdrhnout. Karen navíc měla stálé zaměstnání, pracovala jako kvalifikovaná zdravotní sestra, takže NAČASOVáNí bylo pro rodinu Millerových zkrátka perfektní.

Důvěra: Jimovi jsem věřil od prvního slova, co mi řekl, a když jsem jeho nabídku přijal, našel jsem v něm šéfa schopného vést lidi, jakého jsem hledal, a navíc i životního rádce. Věřil jsem Karenině intuici, otcově moudrosti i sám sobě. A abychom tak velké riziko mohli podstoupit, museli jsme s Karen věřit také tomu, že Bůh má s námi určitý plán. Životní cestou se zkrátka těžko kráčí bez DŮVĚRY.

Talent: Měl jsem od přírody předpoklady - doplněné o neutuchající energii - k tomu, abych uspěl. S trochou průpravy jsem byl schopen naslepo volat, oslovovat potenciální zákazníky i prodávat, a to neúnavně. Dokázal jsem si poradit s odmítnutím. Uměl jsem také školit a učit lidi. Neměl jsem vlohy pro to, být účetním znalcem, technikem nebo zubařem - měl jsem však přirozený TALENT, který je k úspěchu v oblasti vzdělávání nutný.

Vzrušení: Je to silné slovo, pravda, jenže dny se při jednotvárné práci mohou zdát nekonečné. Před prodejem kurzů jsem nějaké vzrušení při práci zažíval, jen když jsem během studií pracoval v pohřebním ústavu. Toto VZRUšENí jsem pak rozhodně znovu pocítil, když jsem přesvědčoval vedoucí pracovníky, aby se učili, jak obchodovat a jak vést porady.

============

Jak to vše převést do praxe: 4 klíčové otázky, které vám pomohou nalézt naplňující povolání

Takže ... pokud jsou pro vás pondělky chmurné, odpočítáváte každý pracovní den a těšíte se jen na víkend, zde jsou 4 hlavní otázky, které byste si měli položit:

Načasování: Nastal pro mě (a mou rodinu) ten pravý čas na životní změnu?

Důvěra: Mám důvěru v sebe a v ostatní - a k tomu dost víry, abych toto riziko podstoupil?

Talent: Od Boha mám talent, který mě nejvíce předurčuje pro práci_______________?

Vzrušení: Jaká "práce" by pro mě byla tak zajímavá, že bych už nikdy neměl potřebu dívat se na hodinky?

Kontakt pro média:
Martin Jelínek / marketingový ředitel
+420 777 668 475
martin.jelinek@motivp.com